Proč někomu chutná maso a jiný raději tofu? Osobní chutě jsou často dílem genetiky

Každý z nás má trochu jinak nastavený metabolismus i trávení. Někdo má odjakživa rád maso, jiný se cítí lépe po zeleninovém jídle. Není to jen záležitost životního stylu nebo etického přesvědčení – rozhodující roli hraje genetika. Vědci již dnes znají několik konkrétních genů, které ovlivňují, jak tělo zpracovává tuky, bílkoviny a sacharidy – a tím i to, jaký typ stravy nám přirozeně více sedí.

Podle odbornice Barbory Procházkové z firmy Chromozoom, která se věnuje genetickému testování a analýze mikrobiomu, hrají v tomto procesu roli geny jako FTO, APOA2 a PPARα. Ty se podílejí na efektivitě metabolismu, a tedy i na tom, zda tělu více svědčí živočišná nebo rostlinná strava. Například gen DRD2 má vliv na vnímání potěšení z jídla – rozhoduje, jak silnou odměnu v mozku pocítíme po určitém pokrmu. Geny AMY1 a CPT1A zase ovlivňují produkci enzymů, které se podílejí na rozkladu tuků a sacharidů.

Mikrobiom jako klíčový hráč ve vašem trávení

Neméně důležitý než genetická výbava je i stav vašeho střevního mikrobiomu – tedy složení bakterií ve střevech. Tyto mikroorganismy se zásadním způsobem podílejí na trávení, produkci energie a dokonce ovlivňují chuť k jídlu prostřednictvím hormonů a neurotransmiterů. Mikrobiom tak dokáže ovlivnit, po jakých potravinách sáhneme a jak se po nich cítíme.

Zjednodušeně řečeno – pokud máte ve střevech převahu bakterií, které lépe zpracovávají živočišné produkty, může vám maso přirozeně více vyhovovat. Naopak pokud ve vašem trávicím systému dominují mikroorganismy přizpůsobené na rostlinnou stravu, budete se po ní cítit lépe.

Když v jídelníčku převládá maso

Maso a produkty živočišného původu jsou bohatým zdrojem kvalitních bílkovin, esenciálních aminokyselin a vitamínů jako B12 nebo železa. Jsou důležité pro růst svalů, hormonální rovnováhu a celkovou regeneraci organismu. Omega-3 mastné kyseliny z ryb přispívají k lepší činnosti mozku.

Nicméně ve střevech lidí, kteří konzumují větší množství masa, bývá vyšší zastoupení bakterií jako Bacteroides, Alistipes a Bilophila, které se specializují na rozklad živočišných tuků a bílkovin. Chybět naopak mohou druhy jako Prevotella nebo Akkermansia, které jsou klíčové pro zpracování vlákniny.

Tento typ mikrobiomu však může být problematický. Může totiž zvyšovat hladiny látek jako TMAO nebo sirovodík, které dlouhodobě narušují střevní sliznici a negativně působí na srdce a cévy. Nedostatek vlákniny pak vede ke snížení tvorby protizánětlivých látek, což může zvýšit riziko systémových zánětů.

Nadměrná konzumace masa a nedostatek rostlinných složek ve stravě se může projevit i jinak – únavou, zácpou, zápachem z úst (díky ketóze), nebo zhoršením stavu ledvin a jater kvůli nadbytku bílkovin. Dlouhodobě hrozí i riziko onemocnění jako dna nebo metabolické poruchy.

Výhody a úskalí rostlinné stravy

Vegetariánská nebo veganská strava je obecně spojována se snížením rizika civilizačních chorob. Obsahuje mnoho vlákniny, antioxidantů a látek, které pomáhají detoxikaci jater i ochraně buněk před stárnutím. Díky nízkému podílu nasycených tuků a cholesterolu je šetrnější k srdci a cévám.

Mikrobiom vegetariánů bývá bohatší a pestřejší – často v něm převažují bakterie Prevotella, Bifidobacterium a určité druhy Lachnospiraceae, které podporují zdraví střevní sliznice a produkují prospěšné mastné kyseliny s krátkým řetězcem.

Ani tento typ mikrobiomu však není univerzálně ideální. Může mít problém s adaptací na živočišnou stravu, pokud by k ní člověk přešel. Navíc v rostlinné stravě mohou chybět důležité živiny – například vitamín B12, hemové železo, zinek, omega-3 kyseliny nebo některé aminokyseliny. Jejich dlouhodobý nedostatek může způsobit oslabení imunity, úbytek svalové hmoty, anémii, poruchy štítné žlázy nebo i osteoporózu.

Ideální přístup? Rovnováha a pestrost

Z pohledu odborníků je nejvhodnější přístup, který kombinuje výhody obou typů stravy. Klíčová je vyváženost – dostatek kvalitních bílkovin (jak rostlinného, tak živočišného původu), zdravých tuků, vlákniny a pestrého spektra mikroživin. Zohlednit byste měli i své genetické předpoklady a aktuální zdravotní stav.

Barbora Procházková podotýká, že maso není pro zdravý jídelníček nezbytné, pokud jsou všechny důležité živiny doplňovány z jiných zdrojů. Důležité je ale také pravidelně sledovat složení svého střevního mikrobiomu – právě od něj se totiž odvíjí nejen trávení, ale i imunitní funkce nebo psychická pohoda.

Které bakterie by neměly chybět ve zdravém střevě?

Při vytváření ideálního jídelníčku se vyplatí znát i mikrobiální obyvatele svého střeva. Mezi důležité patří:

• Bifidobacterium – pomáhají trávit vlákninu a podporují imunitu; najdete je v mléčných výrobcích a fermentované zelenině.
• Lactobacillus – snižují pH ve střevech a napomáhají trávení laktózy.
• Akkermansia muciniphila – udržuje zdravou střevní bariéru.
• Faecalibacterium prausnitzii – vytváří butyrát, látku s protizánětlivými účinky.
• Prevotella – zajišťují fermentaci vlákniny a podporují střevní rovnováhu.

Díky moderním testům, jako je například analýza mikrobiomu od společnosti Chromozoom, je dnes možné zjistit přesné složení střevní mikrobioty. To může být velmi cenné vodítko pro sestavení výživového plánu na míru.

To, co jíme, není pouze otázkou volby nebo přesvědčení – klíčovou roli hraje genetika a složení našeho mikrobiomu. Ideální cestou ke zdraví je proto naslouchat vlastnímu tělu, chápat své biologické předpoklady a sázet na vyváženou a pestrou stravu.